Popis systému GNU Linux
Nejdříve krátká definice operačního systému GNU Linux: Jedná se o víceuživatelský, víceúlohový operační systém unixového typu. Mnozí uživatelé Windows si mylně vykládají pojem "víceuživatelský". Neznamená to, že v počítači může mít svůj účet více uživatelů, ale to, že tito uživatelé mohou současně na stroji pracovat. Význam slova "víceúlohový" je myslím jasný a znamená, že (každý) uživatel může mít současně spuštěno několik úloh a pracovat s nimi.
Složení a filozofie operačního systému GNU Linux je odlišné od operačního systému Windows. GNU Linux je složen z těchto tří základních částí:
- Jádra operačního systému
- Příkazového interpretu
- Sady základních programů
Základem celého systému je linuxové jádro s moduly. To zajišťuje chod celého systému, spravuje strojový čas procesoru, paměť, diskový prostor a všechny další hardwarové komponenty systému. Jádro nebo také kernel je srdcem a centrem řízení celého systému, samo o sobě však k práci nestačí.
Komunikaci mezi systémem a uživatelem zajišťuje příkazový interpret, kterému se také říká shell. Umožňuje uživateli zadávat příkazy a spouštět programy. Shell lze také použít i jako poměrně výkonný programovací jazyk pro psaní skriptů. V GNU Linuxu je nejvíce rozšířeným příkazovým interpretem GNU Bash, používají se však i jiné.
Třetí částí operačního systému jsou základní programy pro správu systému. V každé linuxové distribuci je určitá sada programů, velmi často podobného složení. Zahrnují základní nástroje pro práci se systémem jako je například vytváření, kopírování a editace soborů, editace textu atd.
Programy v linuxu se snaží držet následující filozofie: Dělat jen jednu jedinou věc, ale dělat ji perfektně. Složitějších činností je pak dosahováno pomocí sloučení jednotlivých jednoduchých programů právě pomocí příkazového interpretu. Funguje to výborně, ale zejména je tímto způsobem zajištěno, že jádro (tj. správa systémových prostředků) je odděleno od uživatelského rozhraní což je významným přínosem pro stabilitu a bezpečnost systému.
Další obecnou vlastností programů v linuxu je, že se chovají tzv. tiše. To v praxi znamená, že program, který při své činnosti narazí na problém, vypíše chybové hlášení, případně i další informace o příčinách apod. Pokud však žádný problém nevznikne a program dokončí zadanou operaci úspěšně, program pouze skončí. Nevypíše ani písmenko. Je to tak proto, protože dokončí-li program zadanou operaci úspěšně, obvykle nás nebude zajímat jak hodně úspěšně ji dokončil. Tato vlastnost je patrná a charakteristická pro celý operační systém.
Z již uvedeného je i čtenáři neznalému jistě patrné, že uživatelské rozhraní linuxového operačního systému je nadstavbou nad službami poskytovanými jádrem a implicitně je textové. Avšak právě díky tomu, že je uživatelské rozhraní nadstavbou, je možné vytvořit teoreticky jakýkoliv druh rozhraní pro uživatele, tedy nejenom textové. Dnes je standardem grafické uživatelské rozhraní a to je v linuxu, v souladu s výše uvedeným, tvořeno sadou programů, které jeho služby vytvářejí a poskytují. Pochopitelně se jedná o poměrně rozsáhlý a složitý systém, nicméně i zde platí, že uživatelské rozhraní je odděleno od jádra systému a není ani součástí operačního systému jako takového. Proto je také možné dnes nejrozšířenější systémy pro grafické uživatelské rozhraní XFree a Xorg spouštět, zastavovat nebo restartovat nezávisle na chodu stroje a operačního systému.
Poslední a na pohled nejhezčí částí stroje s GNU Linuxem je správce oken běžící nad službami poskytovanými systémy pro grafické uživatelské rozhraní XFree nebo Xorg. Existuje velmi mnoho různých správců oken a uživatel si může vybrat, který z nich bude používat s ohledem na požadovanou funkcionalitu a vzhled. Existují rozsáhlé projekty s obrovským množstvím konfiguračních možností za něž je možné uvést např. správce oken KDE nebo Gnome. Na druhé straně stojí minimalističtí správci oken, pro které je charakteristická nízká potřeba systémových prostředků a podle slov některých uživatelů možná poněkud strohý vzhled. To však nemusí být až tak úplně pravda, někdy méně je více. Všechny mají společné jedno: v grafickém režimu zabezpečují interakci mezi uživatelem a operačním systémem. A zpravidla umožňují uživateli dotvořit uživatelské rozhraní přesně podle individuálních požadavků, což je v nejrozšířenějším operačním systému uskutečnitelné jen obtížně a i to ne v plném rozsahu tak, jak je tomu u GNU Linuxu.
Maskot Linuxu - tučňák Tux.
V Praze 5.12.2005.
