Jak (a proč) jsem se dostal k Linuxu

Moje začátky s počítačem jsem abslovoval zhruba v polovině střední školy, kdy nás posadili k několika počítačům PMD85 a malovali jsme si pomocí příkazů v basicu domeček. Dokonce jsme ve finále napsali i program - dneska bych to nazval spíše skriptem - a ten namaloval domeček sám. Nijak zvlášť mě tato činnost nenadchla - monitory byly sice barevné, jenže jen dvoubarevné a nějak jsem neviděl důvod proč to všechno děláme. Hehe. Kdo by byl býval tenkrát tušil...

Počítač PMD 85...

Jediné co jsem si (snad) z té doby odnesl je poznání, že počítač je stroj. Žádná zázračná černá skříňka. Tato skutečnost myslím mnoha dnešním uživatelům uniká. Počítač udělá to, co mu prostřednictvím příkazů řekneme. Pokud mu to řekneme blbě, udělá to taky blbě nebo ještě častěji neudělá nic. Je to jen stroj.

Na "velké" škole to bylo podobné - počítače šly kolem mne. Kamarád Muf měl "dělo" tehdejší doby - PC 286, později s matematickým koprocesorem, 640 k RAMky, disk 20 MB. Ještě dnes si pamatuji jak skákal radostí, když si za tehdejších cca 2000 korun rozšířil RAMku na 2 MB. Později přešel z DOSu na Win 3.11, což podle něj bylo úžasné a dokonalé, mě to však pořád nechávalo chladným. Sice jsem registroval, že počítačů kolem přibývá a mluví se o nic čím dál více, ale myslel jsem si, že se bez nich obejdu a jejich poznání do budoucna není potřebné.

Pak už to ale šlo rychle. Můj první šéf po škole byl do počítačů nadšený, vlastnil v té době naprostou špičku - PC 386 s barevným monitorem - a netrvalo dlouho než mě to začalo bavit. Po Win 3.11 v rychlém sledu přišly 32 bitové Win95, pak 98, SE98, W2k.... No a to byl konec. Za prvních cca osm let, po které jsem se vážně zajímal o počítače jsem se dostal v jejich poznání dál než kolegové a přátelé, protože mě to bavilo. A možná také proto, že tehdy dávno jsem pochopil jejich základní princip.

Windows 3.11

Časem jsem poznal, že OS Windows pro svoji správnou funkci potřebuje mimo jiné čas od času přeinstalovat, tak jsem tuto činnost natolik zautomatizoval, že jsem byl schopen během dopoledne celý počítač přeinstalovat a uvést do původního stavu s nainstalovaným veškerým softwarem. Pohoda. Používal jsem spoustu ukradeného software což bylo v té době dost obvyklé (a bohužel to je v českých zemích obvyklé dodnes), a cca jednou za půl roku jsem přeinstaloval počítač. Vše fungovalo skvěle. Akorát mi trochu vadilo, že se počítač občas snaží být chytřejší než jeho uživatel a ne vždy to pak dopadne dobře.

Postupně ke mě začaly prosakovat informace o tom, že existuje i něco jiného než Windows - Unix, potažmo Linux. Nejzajímavější bylo, že tento systém byl údajně stabilní - nepadal, že byl volně šiřítelný - zadarmo ( to jsem dloooouho nemohl pochopit a myslel jsem si, že lidi kecaj) a že pro něj existuje spousta free software. To poslední jsem poznal až úplně nakonec, ale o to úžasnější to poznání je. Trvalo to dost dlouho a možná o to pevnější bylo moje rozhodnutí, podívat se tomu, teď už linuxu, na zoubek.

Přesně na Vánoce roku 2003 jsem byl vyhnán z domu, prý abych tam nepřekážel. Tak jsem mrkl na net, jestli třeba náhodou nemají otevřeno v linuxshopu i na štědrý den. Měli, tak jsem vyrazil. Rozhovor s lidmi v obchodě mě přesvědčil o správnosti mého počínání, tak jsem si nechal poradit a za trochu peněz zakoupil originální lisovaná CD s distribucí Mandrake Linuxu a k tomu ještě live CD ABC Linux. K obému jsem dostal parádní příručky a pelášil domů. Zpětně uznávám, že po kole s přehazovačkou a tříkolečkem, které jsem dostal od rodičů k cca desátým narozeninám, byl tohle můj druhý nejlepší vánoční dárek.

První boot live CD z ábíčka byl tím rozhodujícím okamžikem - od té chvíle jsem věděl, že tohle by mohlo být to co hledám. Výborně napsaná příručka k Mandraku bylo druhé přesvědčovadlo, no a zhruba po dvou týdnech hraní si s Mandrakem jsem pochopil, že se mi povedlo zabít několik much jednou ranou - získám "nepadavý" systém, nebudu již dále používat ukradené programy, budu mít mnohem větší kontrolu nad systémem a současně širší možnosti konfigurace... Bylo toho mnoho co mě přesvědčilo.

Zprvu jsem, zřejmě jako každý jiný, používal Windows i Linux současně s tím, že prioritní byly Windows. Toto trvalo dost dlouho a v tomto období jsem si začal uvědomovat, že v Mandrake Linuxu přece jen není vše úplně OK, přesně podle mých představ. Předně byl Mandrake Linux dost "myšoidní" neboli klikací. To by samo o sobě příliš nevadilo, ale ona ta konfigurace pomocí klikání často nechodila jak by měla - obdobně jako pod Win. Další problém byl balíčkovací systém. V Mandraku nefungoval tak jak by si BFU představoval. Dnes si myslím, že takový balíčkovací systém zřejmě nelze vytvořit úplně dokonale a tak jsem rád, že distribuce, kterou používám dnes žádný balíčkovací systém nemá. A nechybí ji, ale o tom později.

Těch problémů s Mandrake Linuxem bylo po čase více, rozhodně však nechci tuto distribuci hanit - pro začátečníka to je zřejmě to nejlepší co může být. Většinu lidí přicházejících z Win by jakékoliv pokusy o konfiguraci pomocí editace textových konfiguračních textových souborů odradily. Nevím jaká je situace v tomto typu distribucí dnes, ale určitě jsou výborným vstupem do světa linuxu pro lidi, kteří o něm nic nevědí. Nicméně, já jsem se začal ohlížet jinde.....

Rozhodování nebylo jednoduché, neměl jsem s kým se poradit, ale čím více jsem měl informací o těch základních distribucích, tím jasnější bylo, jak to dopadne. Rozhodoval jsem se tehdy v podstatě mezi Debianem, Slackwarem, Gentoo, Fedorou, Knoppixem, Free BSD a Suse - jejich odnože jsem nepovažoval za zajímavé a ani dnešní, mnohem větší výběr distribucí mě nijak nevzrušuje, stejně jsou to zpravidla jen klony těch hlavních.

Po důkladném zvážení padla volba na Slackware Linux. ...a nastalo období učení :-). Slackware Linux je nejstarší doposud vyvíjená distribuce odlišující se nejvíce asi tím, že ji vyvíjí po celou dobu jediný člověk - Patrick Volkerding, většina konfiguračních nastavení se provádí editací textových souborů nebo jednoduchými skripty a tato distribuce postrádá jakýkoliv balíčkovací systém. Několik měsíců jsem seděl každý volný večer u počítače, mnohdy jsem se s úplnou prkotinou trápil několik hodin, ale vyplatilo se to. Dokonce si myslím, že bylo i dobře, že nebyl nablízku nikdo za kým bych mohl jít pro radu. Naučil jsem se v tom období strašně moc, pochopil věci, které bych u Mandraku nikdy nepochopil a nakonec jsem získal naprosto stabilní, svižný a spolehlivý systém.

Podobný osud jako Mandrake Linux potkal i grafické prostředí KDE, které Mandrake brzy následovalo zejména pro svoji rozežranost a nápadné přibližování se filozofii windows. Jako správce oken nyní používám PekWM, což je odlehčený správce oken s velmi strohým vzhledem, veškerou potřebnou funkcionalitou a dobou startu pod jednu sekundu.

No a to nejlepší nakonec. Zhruba po roce od nainstalováni Slackware Linuxu jsem zjistil, že za celý ten rok jsem ani jednou nenabootoval do Windows, které ještě pořád (pro jistotu) na jednom oddíle disku byly. Tak jsem je smazal :-). A zatím mi nechyběly. A přestože používání Linuxu pro mne představuje ještě pořád notnou dávku studia a čtení manuálů v angličtině vím, že zpět k Windows se již nevrátím.

PS: Vše co je na tomto webu, od prvního písmenka po poslední obrázek bylo vytvořeno v operačním systému GNU Linux pomocí volně šířitelných programů.