Poledník
| Region: | Šumava |
| Start: | Špičácké sedlo |
| Cíl: | Špičácké sedlo |
| Kilometrů: | 62 |
| Mapa: | 1832 x 1590, 1608 kB |
| Výškový profil: | 784 x 463, 16 kB |
Popis trasy
Dlouhou cestu k úpatí hory Poledník začneme ve Špičáckém sedle kde můžeme, v sezóně za poplatek, "odložit" vozidlo. Sesvištíme do Železné Rudy a podobně jako u výletu na Falkenstein projedeme obcí a před kostelem se dáme doprava.
Za železničním přejezdem odbočíme pro změnu doleva nahoru a u rozcestí Debrník opět doleva. Čeká nás opravdu dlouhý kopec po jehož zdolání budeme vrcholu Debrníku na dohled. Cesta vede pořád rovně, případné odbočky můžete ignorovat. Příjemným faktem, je, že téměř celý úsek je skryt v lese, takže jsme při jízdě chráněni především před případným protivětrem, ale v létě třeba i před pálícím sluncem.
Postupně se před námi otevře rozlehlá pláň kde stoupání zvolna ztrácí na sklonu. Zhruba uprostřed je vhodné místo k posezení, ale to platí jen v teplém a ne příliš větrném počasí. Takové se však na Šumavě ve vyšších polohách kde se právě nacházíme příliš často nevyskytuje takže nepohrdneme zastřešeným útulkem o pár desítek metrů dále, kde si sníme svačinky, které nám připravily maminky. Pokud, ale bude opravdu ošklivě, není radno se ani na tomto místě příliš zdržovat a budeme pokračovat sjezdem dolů, k jezeru Laka.
Cestou mineme v ostré levotočivé zatáčce odbočku do lesa, která má sice stejný cíl jako my, ale je určena jen pro pěší a ani nevypadá příliš sjízdně pro naše oře. Stejně tam už budeme za chvíli, ale po pěkné lesní cestě. Podle turistických značek se po zdolání krátkého stoupání dostaneme až k jezeru Laka kde možná budeme poučeni aktivním ochranářem o tom, že cesta přes Ždánidla je právě zavřená. Jedná se o Hubačovu cestu a ta je opravdu v období od 2. března do 30.června zavřená a volný průchod mají pouze tetřevi. Proto jsem ji zatím nikdy neprojel, ale jednou se k tomu jistě dostanu.
Od jezera Laka se tedy vrátíme kousek zpět a pokračovat budeme dále přes bývalé Vysoké Lávky po asfaltové a posléze dlážděné silnici směrem k obci Prášily. Do Prášil není nutné zajíždět, ušetříme si tak trochu sil pro finální kopec a objedeme je tedy zleva. Pokračujeme po bývalé tankové cestě až k rozcestí u velkého parkoviště kde se dáme doprava a po šotolinové cestě začneme zpočátku velmi mírně stoupat.
Postupně nabereme na výšce a zhruba v polovině kopce se nám nabídne odbočka k dalšímu ledovcovému jezeru, tentokrát je to Prášilské jezero. Doporučuji však ponechat návštěvu jezera na zpáteční cestu a to z několika důvodů. Předně je to (samozřejmě, jak jinak) ještě kus do kopce a v závěru stoupání na vrchol by nám posléze mohly chybět síly. Navíc je návštěva jezera komplikována tím, že až k němu se na kole nesmí. Při zpáteční cestě pak kola můžeme ponechat zaparkovaná u odpočívadla pod dohledem dostatečně statného obránce a pokračovat pěšky až k jezeru.
Stoupáme tedy zvesela dále. Po dalších dvou kilometrech to už možná ani moc zvesela není, zvláště po zjištění, že doposud téměř konstantní hodnota sklonu svahu se začíná prudce měnit. Samozřejmě směrem nahoru. Naštěstí je to jen kousek a potom se kopec znova umoudří, dokonce pojedeme chvilku z kopce.
Ale jen chvilku a hned zahneme ostře doprava. Ze zpevněné silnice se stane spíše lesní cesta, která však těsně pod vrcholem opět zkulturní a mírným stoupáním nás dovede až na vrchol Poledníku, kde stojí rozhledna. Není tomu tak dávno co zde bylo jedno z hlavních radiolokačních pracovišť systému protivzdušné obrany naší tehdy socialistické republiky. V té době nebylo možné ani snít o tom, že se sem podíváte, možná jako součást obsluhy zařízení, ale i to jen s patřičně prověřeným rodokmenem. Z původních budov a vybavení zbyla naštěstí právě jen ta rozhledna se stánkem s občerstvením v přízemí.
Tam se také můžeme osvěžit před sjezdem dolů. Ten je na jednu stranu příjemný, protože je téměř po celé délce dobře přehledný a docela hezky to jede, na stranu druhou je však z velké části silnice šotolinová což může činit zvláště na trekových kolech trochu problémy. Opatrně.
Po příjezdu na rozcestí u parkoviště se vydáme zpět do Prášil kde se můžeme najíst v některé z hospod a pokračovat dále směrem odkud jsme přijeli. Odbočku na Vysoké Lávky však mineme a pojedeme dále, směrem na Skelnou. Tam zahneme doleva a po občas docela nepříjemně frekventované silnici vyrazíme směrem k Železné Rudě. Silnice se vlní nahoru a dolů, není to moc příjemná část výletu zvláště v případě vyššího výskytu "plechovek".
Po zhruba osmi kilometrech přijedeme na křižovatku se silnicí z Klatov do Rudy, kterou přejedeme rovně a hned u krytého odpočívadla odbočíme doleva na Hadí stezku. Ta nás dovede k úpatí hory Pancíř a posléze k hotelům na jeho svahu. Je to do kopečka, ale můžeme se utěšovat tím, že je to pro dnešek už stoupání poslední. Od hotelů se spustíme po asfaltce na rozcestí turistických značek na Špičáckém sedle a jsme u cíle.
V Praze 8.8.2006.
Poslední změna: 4.11.2006.
| Kontakt na správce webu | Návštěv: |