Falkenstein
| Region: | Šumava |
| Start: | Špičácké sedlo (Železná Ruda) |
| Cíl: | Špičácké sedlo (Železná Ruda) |
| Kilometrů: | 42 |
| Mapa: | 1034 x 1534, 932 kB |
| Výškový profil: | 775 x 481, 15 kB |
Popis trasy
Ač se to nezdá, zdolání vrcholu Falkensteinu je, alespoň podle mého názoru, náročnější než výjezd na podstatně vyšší Velký Javor. Zřejmě je to dáno tím, že v podstatě celé převýšení zdoláte v jediném zátahu. Víc než 600 metrů převýšení na šesti kilometrech představuje průměrné stoupání kolem 12 %. Rovněž však mohu říci, že je to z několika důvodů i zajímavější výlet. Výhled z vrcholového skaliska sice není kruhový, ale i tak určitě stojí za to a po cestě na horu potkáte mnohem méně turistů ať už pěších nebo cyklistů. To na Javoru o weekendu v létě je to jak na náměstí. Proto jezdím na Falkenstein raději.
Začneme jako obvykle na Špičáckém sedle, popřípadě v Železné Rudě nebo Špičáku, podle toho kam nás přibližovadlo dopraví. Prvně jmenované místo má několik výhod. Za prvé vás po sjezdu dolů do Rudy díky právě zhmotněné představě o parametrech kopce přejdou jakékoliv zbabělecké myšlenky na ústup a za druhé zdolání stoupání z Rudy do sedla poté co máte v nohách cca 50 km na dálku a jeden kilometr na výšku je opravdovou cyklistickou lahůdkou :-)
Železnou Rudou projedeme po hlavní silnici směrem na Klatovy, ale ještě ve městě, poblíž tržnice, odbočíme doprava. Po odbočení jedeme kousíček s kopečka, vlevo kostel, vpravo paneláky, pokračujeme rovně. Přejedeme železniční přejezd a dáme se cestou vlevo. Mírné stoupání nás dovede až k rozcestí, z něhož levá cesta vede na Debrník, tam pojedeme příště, a ta pravá klesá do Ferdinandova údolí k turistickému hraničnímu přechodu.
Na přechodu žádného celníka nenajdeme, ale kontrola zda máme cestovní doklady opravdu u sebe není od věci. Také je to poslední okamžik až do konečného zdolání vrcholu kdy jedeme po rovině nebo dokonce z kopce. Stoupání začíná hned za křižovatkou kde ostře odbočíme doleva a jakoby zpět k hranici. A začíná pěkně ostře a ani po dalším odbočení doprava z asfaltu na lesní cestu se o moc nezmírní. Vlastně se nezmírní po celou dobu stoupání, alespoň ne o mnoho. V podstatě pořád stoupáme rovnoměrným tempem po silnici, která vede pořád přibližně stejným směrem. Les sice není hustý, přesto vrchol není po celou dobu vidět, protože se k němu blížíme po hřebeni, jakoby zezadu. To, že jsme cíli již blízko tak prozradí jen výškoměr nebo cesta, která se poslední zhruba kilometr trochu klikatí aby zdolala závěrečné stoupání.
Po dojezdu na vrchol budete možná překvapeni tím, že je zde parkoviště, nikoliv však pro auta, ale pro kola. Tady můžeme svého bejka uzamknout aby nezdrhnul a posledních pár metrů vylezeme po svých. Je-li pěkné počasí, hora se vám odmění krásným výhledem na velkou část Bavorska. Až se pokocháte pohledem dolů, můžete skočit do chaty na místní pivo nebo omrknout umrlčí prkna, která zde stojí jako připomínka dávných časů, kdy zemřelí museli čekat až do jara aby je pohřbili.
Sjezd dolů je podřízen tomu v jakém poměru namícháme odvahu, jezdeckou zkušenost a pud sebezáchovy, ale stejně jako každý jiný skopec na Šumavě, i na tomto se lze stoprocentně zabít když se to s tím prvním přežene. Navíc můžete cestou potkat pěšáky s dětma a ti opravdu nejsou připraveni na to, že se z kopce sedmdesátkou řítí směs duralu a masa. Ohleduplnost a opatrnost je na místě. Nicméně sjezd je to pěkný, nezapomeňte na druhé křižovatce od vrcholu, už na asfaltu, odbočit ostře doleva. Přesněji řečeno pokračovat po asfaltu, nikoliv na lesní cestu odkud jste přijeli (na mapce je tam šipka). V podstatě až do Kreuzstrasslu nemusíme šlápnout do pedálů, jede to samo a hezky svižně.
V obci odbočíme doprava a po málo frekventované silnici dorazíme do Ludwigsthalu z něhož vede značená cyklostezka až do Bavorské Rudy. Cesta zpět přes hranici je stejná jako v případě výletu na Velký Javor a úplným závěrem bude stoupání do Špičáckého sedla, které prověří morální kvality a kondici všech zůčastněných. V nouzi je však možné vybrat jednoho řidiče, který se obětuje a pro auto hrdinně vyjede sám zatímco ostatní absolvují ozdravnou kůru v některé z místních osvěžoven.
V Praze 31.8.2006.
Poslední změna: 4.11.2006.
| Kontakt na správce webu | Návštěv: |