Sicílie - Cesta domů

Sicílie 2006 - Cesta domů

Ráno už na Stromboli opět vládlo krásné počasí. Škoda, že takhle nebylo včera. Zvolna balíme, sbíráme šutry, mnozí se ještě vykoupali v moři a postupně jsme tábořiště opouštěli a vyráželi směrem k přístavu kde v poledne odplouvala loď do Milazza. Přesněji, plula na Vulcano, kde jsme museli přestoupit na jinou a ta už nás do Milazza dovezla. Tato loď byla mnohem větší a taky neplula tak rychle.

Po vylodění v Milazzu jsme se najedli a naložili do autobusu, čekal nás odjezd ze Sicílie, cesta trajektem do Itálie a noční přejezd do Říma. Slíbená návštěva supermarketu za účelem doplnění provozních hmot a kapalin (rozuměj sýry, olivy a víno, resp. pivo) se nekonala z důvodu příliš brzkého odjezdu trajektu přes Messinskou úžinu takže následující večer v autobuse proběhl poklidně, u většiny účastníků zájezdu byl zvolen režim spánek. Ne na dlouho...

Kolem půlnoci se náš autobus porouchal. Když jsem po nějaké době vylezl ven, pod autobusem se válel velký Michal v montérkách (to by mě fakt zajímalo, kde je v tom svém minibáglu vzal...) a hlásil, že praskla jakási planžeta ventilu na kompresoru dodávajícím vzduch pro celý autobus. Neopravitelná závada, díl se prý vyměňuje celý. Hm, v takovém autobuse funguje na vzduch spousta věcí a teď tedy jaksi nefungovalo nic, všechna kola zabržděná a jediné co jsme mohli udělat bylo ten autobus zvednout a odnést. Blbá situace.

Velkým štěstím bylo, že se Petrovi, který v době kdy k závadě došlo řídil, podařilo dojet alespoň na to odpočívadlo, jinak bychom stáli v noci někde na dálnici s absolutně nepojízdným autobusem plným lidí. I tak to prý bylo jen o kousek, v době kdy se autobus na odpočívadle zastavil už nefungovalo ani řazení a stáli jsme jen malý kousek za sjezdem z dálnice v poměrně nebezpečné pozici.

Nedalo se nic dělat, nocovali jsme na odpočívadle. Ještě předtím někteří provedli průzkum zásob piva na místní benzince a uspokojeni zjištěným stavem jsme si ustlali částečně v klidnějších částech odpočívadla, částečně v autobuse. Všechno zlé je k něčemu dobré a tato noc byla rozhodně nejpohodlněji strávená noc na cestě.

Mechanici, které Breb s řidičem po telefonu sehnali již v noci se dostavili až kolem osmé ráno (byla sobota) a překvapivě sebou neměli onen náhradní díl, který jsme potřebovali a žádali přivézt. No, ale měli sebou kompresor, kterým postupně dostali vzduch do všech potřebných míst a zhruba po hodině se jim podařilo autobus posunout na bezpečnější místo kde se pustili do opravy.

Mezitím mužstvo i ženstvo postupně provedlo oživovací pokusy na svých tělesných schránkách, proběhla nějaká snídaně a čím bylo sluníčko výše, tím více se nás uchylovalo do stínu jakési stavby na odpočívadle. Povídalo se, Breb hrál na kytaře, jednotlivci průběžně odcházeli k benzince a vraceli se zpět s dalšími vychlazenými plechovkami, ke slovu přišly i koule na Pétanque a to že nám unikla návštěva Říma nikomu zase až tak moc nevadilo.

Mechanici se činili. Z povzdálí jsme je sledovali a když po asi tak další hodině přestali pobíhat kolem pokaženého stroje a začali se radit, vypadalo to už fakt vážně. Nakonec nám oznámili, že to je tedy ta prasklá planžeta. OK, to jsme tušili už asi tak osm hodin.... Řekli, že náhradní díl sebou nemají a vydali se jej shánět. Přijeli za další hodinu, pak už to ale šlo rychle. Naštěstí, protože na slunci už bylo v tuto denní dobu opravdu hodně teplo a na benzince došlo to levné pivo v litrových plechovkách.

Kolem druhé hodiny odpolední jsme se vydali na cestu. Ne nadlouho. Autobus jel nějak podivně, Ivan musel v sebemenším stoupání řadit trojku a ani po rovině se nešlo pořádně rozjet. Seděl jsem s Darinkou docela vzadu a zdálo se mi, že turbo nehvízdá tak jako předtím, a taky že jo, ti mechanici byli takoví frajeři, že hadici od turbodmychadla, kterou při opravě odpojili potom zpátky jen nasadili a nezajistili páskou takže pochopitelně tlakem vylítla. Poté co to Ivan dodělal už jsme jeli bez závad dál.

Abychom dohnali časovou ztrátu a přijeli do ČR s co nejmenším zpožděním, dohodli jsme se, že pojedeme už bez přestávek, s vyjímkou povinných zastávek řidičů. Odpoledne a noc proběhly bez dalších závad a kolem osmé ráno dalšího dne jsme opustili Itálii. Do Vídně je to 366 km. Odpoledne přijíždíme do ČR a hned při první zastávce poznáváme, že jsme doma - platíme na WC.

No a to je vlastně i poslední významnější zážitek z naší dovolené. Snad se Vám i tento stručný přepis našeho "Palubního deníku" líbil.

V Praze 27.11.2006

Fotogalerie

Předchozí den

Zpět na úvod Sicílie