V noci pršelo. Počasí nic moc, ale představa, že bych se měl jít plácat po památkách do Palerma je pro mne absolutně nepřijatelná, navíc je tento den posledním kdy je možné použít naše kola, takže společně s několika dalšími podobně postiženými plánujeme vyjížďku. Ostatní osadníci včetně Darinky vyrážejí vlakem do Palerma.
Protože ke snídani byla ovesná kaše a ta, ač výborná mi k nasycení těla s vidinou následující jízdy v horách v okolí Palerma nestačila, zkonzumoval jsem po snídani poslední zbytky Herkulesa s chlebem. Ostatní mezitím co jsem se cpal pochopitelně odjeli a to jak cyklisté, tak i turisté. Vyrážel jsem tedy sám o pár chvil později s tím, že je možná doženu.
Počasí nebylo příznivé, časté dešťové přeháňky a silný vítr, cyklistika na prd. Navíc, po průjezdu jednou z vesnic, vzdálen zhruba tři kilometry od nejbližší civilizace jsem v kopci potkal na asfaltu se povalující smečku čtyř toulavých psů. A pudlíci to tedy nebyli. Opravdu žádná legrace, bál jsem se jak to dopadne, protože přinejmenším jeden z nich měl chuť se v lepším případě trochu pobavit, v horším raději nemyslet. Moje rychlost se vlivem stoupání blížila rychlosti chůze, takže na nějaký únik nebylo ani pomyšlení. No, dopadlo to dobře a psy jsem nakonec zahnal, ale mám z toho zážitek a novou zkušenost na celý život.
Nic dalšího pozoruhodného se neudálo, jen jsem nesčetněkrát zmokl a závěr přes Palermo v odpolední špičce a pořádném lijáku byl skutečně docela zajímavý. Vody bylo na silnicích tolik, že to vypadalo, jakoby v Palermu neznali kanály. Nakonec jsem ve zdraví dorazil do kempu, kam po chvíli přijela i parta, která vyrážela přede mnou a postupně se také trousili turisté z Palerma. Trasa tohoto dne měla celkem 71 kilometrů a 1080 metrů převýšení.
Počasí mělo neměnný charakter takže do večera a příchodu Darinky jsem zhruba desetkrát pověsil a opět posbíral prádlo abych to nakonec vzdal s tím, že prostě zůstane vlhké. Přebalili jsme také věci na Liparské ostrovy, protože věci na kolo už nebudeme potřebovat a vzhledem k tomu, že si vše poneseme na hřbetě, nechceme tahat nic zbytečně.
Po večeři nebylo vzhledem k počasí kam hromadně zalézt za účelem likvidace přebytečných zásob vína, tak jsme se nakonec sešli v poměrně silné sestavě na pánských záchodech. Název hajzlpárty se nám moc nelíbil, takže jsme to pojmenovali jako dabljůsípárty, to už znělo mnohem lépe.
Pozdě večer jdeme spát. Venku vytrvale prší a vlny mají tak dva metry. Moře je vzdálené asi 200 metrů, ale i tak je to docela hukot. To jsem zvědav jak se zítra dopravíme na Lipary... Možná poznáme co je to ta mořská nemoc :-)
| Předchozí den | Zpět na úvod Sicílie | Další den |
| Kontakt na správce webu | Návštěv:   |