Sicílie - Madonie

Sicílie 2006 - NP Madonie podruhé

Ráno kosa. 13 stupňů ve stanu, venku asi o dost míň, silně foukalo. V noci nějaká dravá šelma chtěla sežrat všechny osadníky, ale pár dobře mířených kamenů vržených statečnými obránci z opevnění Želev ji spolehlivě zahnalo. Ráno jsme vedli vzrušené debaty co to mohlo být (tím jsem si ověřil, že to nebyl sen). Fakt to znělo jako lev nebo levice, ale to je přece blbost, lev na Sicílii. Divoká prasata zase poznám - kdysi mě jedno osobně budilo. Nakonec jsme to uzavřeli s tím, že to byl asi nějaký větší pták. Možná něco jako tetřev, ti tokají docela podobně. Tokají tetřevi v září? Wi buch.

Balení nám tentokrát z neznámého důvodu trvalo ze všech nejdéle, takže jsme vyráželi na cestu poslední. Ono to balení, resp. jeho rychlost, byla vůbec záhadná veličina - aniž bychom se to snažili nějak ovlivnit, někdy jsme měli zabaleno jako první a na ostatní jsme čekali a jindy zase při vyvinutí stejného úsilí byli všichni dávno pryč a my teprve usedali na oře.

Druhý den v Národním parku Madonie jsme měli výběr ze dvou tras, my jsme si zvolili tu kratší, která nás zavedla také do terénu a slibovala dřívější příjezd do již zmíněného kempu v Cefalů, kde jsme dnes měli nocovat podruhé. Neznalý by očekával vzhledem k průběhu včerejší etapy klesání až k moři, u nás tomu bylo jinak. Po několika málo kilometrech jsme byli na úrovni skalní stěny kopce tyčícího se nad tábořištěm. V tomto nejvyšším bodě trasy jsme potkali partu z Plzně čekající na Želvy, kteréžto jsme minuli zhruba v polovině stoupání. Protože jejich tempo je obvykle vyšší než naše, jedeme dál sami. Od tohoto okamžiku už to bylo více z kopce, ale spíše pořád "houpačka" nahoru a dolů. Docela náročný terén. U odbočky z delší trasy, která nás měla zavést do terénu čekali Breb se Zuzkou aby nám ukázali cestu. To bylo fajn, protože jinak bych si moc jistý nebyl, mapy v této oblasti nejsou moc přesné.

Sjezd byl průměrně náročný, místy jsem se docela vyblbnul, ne tak Darinka, která některé úseky raději sešla v duchu mého hesla - "Nejdůležitější je přijet vcelku". Cestou jsme se sjeli s Renatkou a Mášou a pokračovali společně už v podstatě pořád z kopce do městečka Castellbuono, kde nás osvítil duch svatý a dali jsme si preventivně pivko, protože následující stoupání do posledního sedla před sjezdem k moři bylo docela náročné. Z Portella di Monterero to pak už bylo jen z kopce a závěrečná rovinka po pobřeží na vyjetí zakončila cyklistickou část tohoto dne s konečným součtem 63 km, 845 výškových metrů nahoru a 1885 metrů dolů.

Renča a Darča překonávající terénní nerovnosti

Večer se podstatná část účastníků zájezdu sešla u stolů na kryté terase v kempu. Vypilo se nějaké víno, ochutnalo mnoho druhů sýra, Breb hrál na kytaře a bylo veselo. Kolem půlnoci nás přišla nějaká němka požádat o klidnější akustický projev (abychom tak neřvali), tak jsme to chvíli vydrželi, ale dlouho to nešlo. Poté se objevil majitel kempu, tak to už fakt vypadalo na konec zábavy, ale Italové jsou trochu jiní, tento si k nám přisedl a vyzval Breba ať hraje dál. Když po nějakém čase odešel, mysleli jsme si, že bychom tedy asi měli definitivně skončit, ale ten chlapík se za chvíli vrátil i s něčím o čem tvrdil, že to je jeho vlastní víno. Pitné to moc nebylo, ale snaha se cení. Jak to vlastně všechno dopadlo už nevím, protože mne únava přemohla a šel jsem spát. Zítra jedeme do Palerma.

Mapa trasy

Výškový profil trasy

Fotogalerie

Předchozí den

Zpět na úvod Sicílie

Další den