Sicílie - Madonie

Sicílie 2006 - NP Madonie poprvé

Protože Darinka se rozhodla úvodní stoupání absolvovat s Ivanem a Petrem (naši řidiči) přidal jsem se k Honzovi a několika dalším, kteří se odhodlali celou etapu hrdinně absolvovat v sedle. No, spíše to byla lenost nakládat a vykládat kola z našeho vleku což bylo nemilé martýrium, kterému se raději každý vyhnul. Proč taky, když nám to do kopečka tak krásně jelo úžasnou rychlostí cca 6 km/h.

Janička, Jarda a Honza

Po zdolání prvního stoupání jsme na rozcestí ke kostelíku Santurio di Gibilmanna chvíli odpočívali a čekali na pomalejší (rozuměj chytřejší) cyklisty. Moc se nám nechtělo odbočit z cesty doleva směrem ke kostelíku, protože to jednak byla zajížďka, i když malá a jednak to bylo (opět, jak jinak) do kopce. Naše průvodkyně Zuzka, která se k nám přidala včera nás přesvědčovala, že to určitě stojí za vidění a že máme jet. Naštěstí po chvíli váhání přijel autobus se zbytkem výpravy a zafungoval jako pohyblivá lednice, ze které každý nafasoval jednoho kozlíka a to nám náladu vylepšilo natolik, že proti odbočení ke kostelu již nikdo neměl dalších námitek.

No, zase až tak světoborné to nebylo, ale z místa byl pěkný rozhled a šlo tam natankovat vodu. Navíc to teď nějakou dobu mělo být z kopečka, takže super.

Sjezd byl zatáčkovitý a rychlý, za pár minut jsme spadli o tři stovky metrů níže k odstavnému parkovišti kde již čekal autobus se zbytkem výpravy. Sluníčko tam pálilo docela dost, takže to na tom asfaltu byla pěkná výheň, přesto jsme se povětšinou naobědvali, protože parametry závěrečného stoupání byly všeříkající a bylo potřeby nabrat nějaké zásoby energie.

Po jídle jsme po skupinkách vyráželi vzhůru do kopců. My s Darinkou jsme samozřejmě při výkladu průvodců nedávali pozor, takže jsme si jako rozcvičku dali "menší" kopeček kolem městečka Isnello, které ostatní projeli přímo a stoupání se tím vyhnuli, navíc navštívili (soudě podle jejich zpoždění nahoře) nějakou opravdu dobře zásobenou osvěžovnu. Naštěstí jsme nebyli sami kdo zakufroval, podobným způsobem jel i kulturní referent Lyšák se svojí družinou.

Pomalu a zvolna jsme stoupali neustále výše a posléze jsme dojeli Majdinu se Šimíkem, se kterými jsme se pak míjeli až do konečného zdolání sedla Rifugio Oristano. Protože nikdo další nebyl na obzoru, zapadli jsme všichni čtyři do horolezecké chaty, od které byl krásný výhled až k moři, přestože chata je poměrně hluboko ve vnitrozemí. Ne nadarmo se jí říká Orlí hnízdo. U kávy a piva jsme se mimo jiné dozvěděli, že Majda a Šimi podobně jako my patří k těm "nenormálním", kteří doma nemají televizi.

Zhruba po hodině se začali postupně trousit další členové vrcholového teamu, přijel také autobus s našimi věcmi (a pivem) a tak začalo velké rozbalování a stavění, které na poměrně malém prostoru plném kamenů a ostrých trnů bylo docela náročné. Nějak jsme to zvládli, Renatka uklohnila večeři a postupně jsme se přemístili do chaty, kde bylo zlikvidováno několik moc džbánů výborného vína. Protože jsem byl docela unavený, šel jsem na kutě brzy a zbytek večera znám (naštěstí) jen z vyprávění :-)

Mapa trasy

Výškový profil trasy

Fotogalerie

Předchozí den

Zpět na úvod Sicílie

Další den