Ráno po snídani vyrážíme směrem na jih, do Syrakus. Tentokrát jedeme bez vleku a mučidel (kol), protože náplň bude veskrze kulturní. Je hezky a teplo, takže sandálky, kraťásky, sukýnky... pohoda. Když se mne cestou k autobusu Darinka ptala jestli si dám pivo, zezadu se dvojhlasně ozvalo: "Asi nečetla náš seznam zbytečných otázek..." A v tomto duchu se nesl celý den :-)
Návštěva města Syrakus měla dvě části. Při první zastávce na pevninské části jsme navštívili největší z dochovaných řeckých divadel vytesané v 5. st. př. n. l. do skály v lomu kde pracovali státní vězni a váleční zajatci. Tamtéž je i známé Dionýsovo ucho, jeskyně ve tvaru písmene S, která má výbornou akustiku bez ozvěny a podle pověsti zde tyran Dionýsios tajně naslouchal hovorům, které tady státní vězňové vedli. Dnes se zde pořádají koncerty.
Naše druhá zastávka nás zavedla na ostrov Ortygia. Průvodce nás upozornil na mnoho historických zajímavostí, které určitě stojí za to vidět, ale protože památky nejsou to co zrovna vyhledáváme a dnes už jsme jich viděli dost, náš plán byl jasný: Najít WC, pokoukat co mají na trhu a koupit chleba, najít klidné místo k odpočinku a snězení svačiny a stihnout před odjezdem busu kafe. V podstatě se vše zdařilo, jen nalezení WC trvalo málem příliš dlouho a po absolvování hlavní třídy skrz tržiště jsem si už nebyl jist, zda všechny ty mořské potvory co na nás ze stolů koukaly mám opravdu rád... Svačino-oběd jsme absolvovali na lavičce na přístavním molu pro výletní lodě a cestou zpět na parkoviště jsme tak tak stihli i to kafe. Spokojenost, Syrakusy jsou jistě krásné město.
Druhá část výletu už tak úspěšná nebyla. Náročná cesta ke kaňonu Cavagrande del Cassibile během které jsme ještě jednou navštívili Syrakusy a serpentiny v závěru byly tak úzké, že Ivan opět musel s autobusem párkrát couvnout, byla slavnostně završena po dosažení parkoviště nad kaňonem kde nám hlídač oznámil, že je kaňon pro veřejnost uzavřený, protože včera pršelo. Nebo protože tam něco studují nějací geologové. Nebo z obou těchto důvodů, prostě jsme tam nemohli. No, co už, že jsme tam nemohli mi ani tak moc nevadilo, ale škoda toho času.
Náladu mi spravila až zastávka v supermarketu kde jsme si koupili dva pětilitrové demižonky vína. Jeden za devět a druhý za necelé čtyři éčka. Taky nějaký sýr, kousek salámu a chleba. Super, bude co žvýkat :-)
Večer se už nic zvláštního neudálo, dopsali jsme palubní deník, posbírali prádlo a začali se duševně připravovat na etapu následujícího dne, která klidně mohla být označena jako horská, protože nic jiného než stoupání nás na ní nečekalo.
| Předchozí den | Zpět na úvod Sicílie | Další den |
| Kontakt na správce webu | Návštěv:   |